Výhody a rizika při společném podnikání manželů
Podnikáte, nebo se na to chystáte, a rádi byste do toho oficiálně zapojili i svého životního partnera? Máte několik možností, jak to provést. V tomto článku vám vysvětlíme především institut spolupracující osoby a také probereme rizika, která společné podnikání manželů přináší.
8 minut čtení
Když spolu chtějí manželé i podnikat, obvykle si na začátku pokládají otázku, jak to provést legálně. České zákony totiž zakazují, aby podnikatelé oficiálně zaměstnávali své manžele, manželky nebo registrované partnery – v základním nastavení mezi nimi nesmí vzniknout pracovněprávní vztah. Existují ale určité „výjimky“. V tomto článku vám prozradíme, jak si můžete společné podnikání manželů zařídit a také s jakými výhodami i nevýhodami se při tom můžete setkat.
Pracovněprávní vztah je vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Může mít podobu „klasického“ pracovního poměru, nebo tzv. dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (což je dohoda o provedení práce – DPP, nebo dohoda o pracovní činnosti – DPČ). Podrobnější informace se dočtete v našem článku.
Je možné zaměstnat manžela nebo manželku ve firmě?
Jak jsme už prozradili, podle českého zákoníku práce nesmí mezi manželi nebo registrovanými partnery vzniknout jakýkoliv pracovněprávní vztah – pokud se ovšem jedná o fyzické osoby. V případě, že pracovněprávní vztah vznikl ještě před uzavřením manželství, zaniká podle zákona v den svatby.
Víte, jaký je rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou? Fyzická osoba je skutečný člověk z masa a kostí a každý z nás se jí stává při narození. Právnická osoba je firma nebo instituce a musí být oficiálně založena. OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné) jsou pak podnikající fyzické osoby.
Manželé mohou společně podnikat v případě, že jsou oba OSVČ, nebo je alespoň jeden z nich právnická osoba. To jsou například situace, kdy je jeden z manželů společníkem anebo statutárním orgánem ve firmě, kterou druhý vlastní. Pak se podle zákona nejedná o pracovněprávní vztah mezi manžely, kteří jsou fyzické osoby, ale o pracovní poměr mezi fyzickou osobou a právnickou osobou. Další možností pro společné podnikání je situace, kdy jeden z partnerské dvojice působí jako takzvaná spolupracující osoba.
Co je spolupráce osob?
Spolupráci osob definuje zákon o daních z příjmů. Jedná se o způsob, jakým podnikatelé mohou legálně ušetřit na daních. Spolupráce osob funguje tak, že podnikatel rozdělí své příjmy a výdaje a převede jejich část na spolupracující osobu. Tato osoba pak zdaní oddělenou část ve vlastním daňovém přiznání, díky čemuž podnikatel sníží svou daňovou zátěž (zaplatí na odvodech méně).
Spolupracující osobě přitom vznikne nárok na důchodové a nemocenské zabezpečení. Nemá ale právo na dovolenou, pracovní volno nebo jiné výhody, které nabízí klasický pracovní poměr.
Kdo může využívat institut spolupracující osoby? Zejména podnikatelé, jejichž příjmy plynou ze živnostenského podnikání, z výkonu nezávislého povolání (advokáti, lékaři) nebo například ze zemědělské výroby. Konkrétní pravidla definuje § 7 odst. 1 písm. a) až c) a § 7 odst. 2 zákona o daních z příjmů.
Co musí spolupracující osoba splňovat?
Spolupracující osoba musí žít s podnikatelem ve společné domácnosti nebo se účastnit společného rodinného podnikání. Nejčastěji se jedná právě o manžela/manželku nebo registrovaného partnera/partnerku, může to být ale také rodič podnikatele nebo zletilé dítě.
Podmínkou je, aby daná osoba reálně spolupracovala na dané podnikatelské činnosti. Musí také dosáhnout alespoň 18 let věku a být způsobilá k právním úkonům. Nemusí vlastnit živnostenské oprávnění, ale kvůli účelům sociálního a zdravotního pojištění je na úřadech vedena jako OSVČ.
Pokud k sobě podnikatel přibírá spolupracující osobu, musí o tom vždy informovat příslušné úřady. Konkrétně zdravotní pojišťovnu, okresní správu sociálního zabezpečení a finanční úřad. Spolupracující osoba se také musí zaregistrovat na finančním úřadu k dani z příjmů a v případě, že se jedná o její hlavní samostatnou výdělečnou činnost (jedná se o její jediný příjem), musí každý měsíc platit zálohy na sociální a zdravotní pojištění.
Rozdělení příjmů a výdajů pro spolupracující osoby má určitá omezení. Procentuální podíl přidělených příjmů a výdajů musí být vždy ve stejné výši. Pokud tedy například na spolupracující osobu převedete 30 % příjmů, musíte na ni převést také 30 % výdajů.
Dále platí, že pokud je spolupracující osobou manželka nebo manžel, může jí OSVČ svěřit až 50 % svých příjmů a výdajů, a to do výše 540 tisíc korun zisku ročně. V případě, že je spolupracující osobou někdo jiný, podnikatel na něj může převést maximálně 30 % příjmů a výdajů, a to do výše 180 tisíc.
Výhody a nevýhody spolupracující osoby
Hlavními výhodami, které přináší spolupracující osoba podnikateli, je snížení odvodu daně z příjmů a odvodů na sociální pojištění. Za výhodu se dá považovat i fakt, že spolupracující osoba nemusí mít vlastní živnostenské oprávnění.
Institut spolupracující osoby má však i svá úskalí. Když se touto osobou stane manžel, manželka nebo váš dospělý potomek, není možné si v daňovém přiznání odečíst příslušnou slevu na dani. Překážku můžou znamenat také zálohy na zdravotní a sociální pojištění, které musí spolupracující osoba platit.
Společné podnikání manželů
S manželem nebo manželkou si také můžete rovnou spoluzaložit firmu. V tom případě musíte být oba OSVČ nebo právnické osoby. Pokud k založení firmy dojde až po svatbě, firma a zisky z ní spadají do společného jmění manželů. Za předpokladu, že vám takové nastavení nevyhovuje, můžete situaci vyřešit takzvaným zúženým společným jměním manželů.
Společné jmění manželů (SJM) vzniká uzavřením manželství. Jde o formu spoluvlastnictví, která může vzniknout jen mezi manžely. Podle „základního“ režimu, který stanovuje zákon, do SJM patří majetek, který získá jeden nebo oba manželé po dobu trvání manželství (jen s několika výjimkami). Kromě toho do SJM patří i zisk, který plyne z majetku manželů, a také dluhy.
Manželé ale mohou rozsah společného jmění změnit a podepsat dohodu o tzv. zúženém společném jmění manželů. Tím vyjmou ze SJM konkrétní věci, třeba i firmu, a určí, že vlastníkem bude jen jeden z nich. V tom případě budou zisky (a dluhy) z firmy náležet jen jemu.
Co se týče fakturace mezi manžely (například za vykonání nějakých služeb pro firmu), není zakázaná. Manželé, kteří mají zúžené společné jmění manželů, mezi sebou fakturovat mohou, ale musí při fakturaci použít takzvanou cenu obvyklou. To je běžná cena, kterou by firma zaplatila za danou službu i jinému dodavateli. V případě, že se jedná o manžele podnikatele, kteří nemají zúžené společné jmění manželů, a případné úhrady faktur by jeden z dvojice platil ze společného majetku, byl by to už z právního hlediska problém.
Pokud chcete podnikat společně se svým manželem nebo manželkou či registrovaným partnerem nebo partnerkou, dveře máte otevřené. Stejně jako u všeho, co se týká podnikání, ale platí, že si musíte dobře pohlídat účetnictví a právní úpravu. Pokud si nebudete s ideálním nastavením vědět rady, svěřte se do rukou odborníka – typicky právníka nebo účetního.
Mohlo by vás zajímat:
